YOGA CAMP • 2016 #3

2. září 2016 v 13:41 | Ams* |  Yoga Camp 2016
Dlouho jsem se Vám s yoga campem neozvala, skoro by to až vypadalo, že jsem se na to vybodla... ale opak je pravdou a já mám z toho neuvěřitelnou radost.

MÁM DVĚ TŘETINY HOTOVÉ!

Dnešním dnem jsem totiž docvičila 20. video a tím i vyplnila 20. kolonku v kalendáři yoga campu. Když jsem začínala, tak jsem ani nečekala, že mě to takhle strašně chytne! Články jsem Vám přestala rozepisovat po dnech, jednak proto, že jsem neměla moc času, ale zároveň i proto, že po dvou článcích mi to přišlo zbytečné a hlavně nezáživné. A tak mám pro Vás jen shrnutí za těch dalších dvanáct dní.

On si člověk řekne, co je to 12 dní a že to není nic strašného přece dvanáct dní vkuse cvičit, ještě k tomu, když to cvičení není nijak extra náročné jako třeba jiné výzvy. Ale pro mě je největší výzva to, že se vůbec dokopu každý den něco dělat a ještě větší záhul mi dává to vydržet déle než 5 dní.

NEBAVÍ MĚ TO.
Tedy alespoň o dny, kdy chodím do práce a vyloženě nemám náladu a většinou ani moc času ještě k tomu všemu věnovat hodinku sobě. Můj poslední týden vypadal asi tak, že jsem přišla z práce, dělala spoustu jiných věcí a pak najednou jsem si k večeru uvědomila, že musím dělat jógu. Jednou jsem jí dokonce začala až ve čtvrt na deeset večer a to už se Vám do toho opravdu nechce, když jediné, na co máte náladu, je si sednout k telce a podívat se na Ulici. (Ano, opravdu na Ulici koukám, jen většinou ze záznamu, protože přes týden to prostě a jednoduše nestíhám.)

ALE ZÁROVEŇ MÁM ZE SEBE RADOST.
Že jsem teď řekla, že mě to silně nebaví o pracovní dny? Jasně. Ale mám zároveň hroznou radost, že jsem to zatím vždycky dodržela a opravdu nevynechala ani neoddálila jediný den.

A CÍTÍM SE LÉPE.
Sice mi praskají snad všechny klouby v těle a to stačí, abych se jen trošku pohnula, ale už mě nebolí záda. A vzhledem k tomu, jak jsem ta záda měla ze školy a poté i z práce zdeformovaná, je to neuvěřitelná úleva a to praskání mi zase tolik nevadí. Nevím, jestli je to úplně dobré, ale cítím se líp,tak tomu budu věřit. :)

A CO MANTRY?
Mantry pokračují dle kalendáře, který Vám vkládám na konec článku. Zatím si nejsem úplně jistá, že fungují, ale to je i možná proto, že za ty roky jsem se sama se sebou trošku smířila a už mě tolik věcí netíží. :)


Tak mi kamarádi držte palce, abych ještě těch zbylých deset dní zvládla a nevynechala nějaký ten den. :)
 

Práce vs. škola?

24. srpna 2016 v 18:31 | Ams* |  Random Talk

Určitě všichni znáte takové to "teď na školu nadáváte, ale až budete chodit do práce, tak pochopíte, jak byste se chtěli vrátit!"
... Tak tohle jsem NIKDY neměla.

Střední škola, pokud nepočítáme každodenní setkání s kamarády, pro mě byla utrpení a hlavně mi přišla jako zbytečnost. Ne, že bych se nějak neučila, hlavně teda ve čtvrťáku jsem fakt zabrala v předmětech, o které mi šlo nejvíc... ale jinak mi to nic nedalo. Vždycky jsem se naučila na písemku a po ní jsem to zase hned zapomněla, protože do mě už dávno učitelé hustili jiné zbytečnosti. K čemu to všechno bylo?

Já chápu, že hodně věcí je potřeba vědět už třeba kvůli vysoké škole, kde prostě všichni počítají s tím, že to umíte. Ale od čeho jsou potom třeba Scia? To je věc, kterou jsem opravdu nepochopila, protože v přijímačkách na VŠ jsou často úplně mimo mísu k oboru, který chcete. A i to byl důvod, proč jsem raději šla na dvě kola přijímaček do školy, kam jsem chtěla jít.

Pomlčím o tom, jaká škola byla, protože jsem tam nevydržela. Už na zápisu jsem zjistila, že to bude úplně jiné, než jsem si to zaměření a celkově i školu představovala, a tak se za opravdu krátkou chvilku stalo, že jsem šla ukončit studium... a šla se přihlásit na pracák.

Pamatuju si, že moje první reakce byl hysterickej řev. Ale vážně dlouhej, pořádně hysterickej řev, kterej jsem nemohla zastavit, a když se mi to konečně povedlo, tak jsem potom ještě tři dny chodila a zničeho nic začala vzlykat. Proč? Jednoduše proto, že na gymplu do nás celých osm let hustili, že pokud nepůjdeme na VŠ, tak nemáme zaměření, že maturita nemá velkou váhu... a tak podobně. Byl to kec. Teda samozřejmě, že má VŠ diplom větší váhu než maturita, to vidíme asi každý, ale to, jak jsme si kvůli tomu všichni mysleli, že pokud nejsme na VŠ, tak náš život skončil? To byla dobrá blbost. A tak se ani nedivím, že než jsem dokázala tu myšlenku zhrouceného naplánovaného života překonat, byla jsem jako troska.

A jestli jsem spokojená v práci? Jsem. Ne, že bych nějaký ten titul neuvítala a i silně přemýšlím, že se vrátím na dálkové studium, ale nějak mě vůbec neláká myšlenka toho všeho učení a buzerace. A to se ani neomlouvám, že to takhle říkám, protože některé věci ve školství mi tak opravdu přišly.

Na druhou stranu musím říct, že jsem měla štěstí. Není to sice moje úplně první práce, před tím jsem dělala v baru, ale teď vím, že pracovní dobu mám od pondělí do pátku v daném časovém rozmezí. Taky vím, kdy se z práce vrátím a že mám volné víkendy. Po práci se nemusím učit nějaký kraviny, ze kterých pak stejně dostanu za pět, protože jsem v písemce spletla výsledek, a to, že bych měla celý postup správně, by nikoho nezajímalo. Jo, i to se mi stalo.

Takže v otázce práce vs. škola? Za mě jasně vítězí práce! Jen je mi líto, že už tak často nevidím svoje nejlepší kamarádky, ale k mému štěstí, mám skvělé kolegyně, které se taky staly mýmy kamarádkami a se kterými si neuvěřitelně rozumím. :)

Jak to máte se školou nebo prací vy? Jsem jediná, kdo je tohohle názoru nebo má někdo podobné zkušenosti? Dejte mi vědět do komentářů, budu se těšit na Vaše názory. :)




YOGA CAMP • 2016 #2

21. srpna 2016 v 13:22 | Ams* |  Yoga Camp 2016

Dny 5 - 8 byly velmi různorodé, ale jsem ráda, že jsem to vydržela a stále dodržuji 30 denní rozvrh. A jak to tedy probíhalo?

ČTVRTEK • 18. 8. 2016 • {I am alive!}

Vtipný název pro pátý den, jelikož jsem byla místo "živá" spíš úplně mrtvá… a to vážně. Jen přemluvit se k tomu cvičení mi dalo neuvěřitelně zabrat, k tomu přidejme, že cvičení mi vůbec nešlo a všechno mě bolelo… hlavně teda záda. Jestli jsem nějak špatně spala? To sama nevím, ale celou půlhodinku jsem trpěla a jenom doufala, že to už skončí. Také si tím nejsem jistá, ale myslím si, že to bylo hlavně proto, že obecně jsem už od středy/čtvrtka vždycky neuvěřitelně orvaná z práce. Nedostatek spánku se na Vás snadno začne podepisovat. Ach jo, snad to zítra bude lepší, ale v pátek jsem většinou nejvíc KO, takže trošku pochybuju. :/ Mé naděje? Že ve chvíli, kdy dostanu dostatek spánku, se na to zase začnu těšit jako předtím. :)

PÁTEK • 19. 8. 2016 • {I am supported!}

Šestý den jsem se rozhodla, že první, co musím udělat, je jít spát. Takže když jsem přišla domů z práce, rovnou jsem si lehla a spala jsem asi 3 - 4 hodiny. Bodlo to... a taky to zabralo! Vzhledem k tomu, že šestý den byl zaměřený na břišáky, byla jsem nakonec velmi ráda, že jsem si odpočinula před tím namáháním svalů. Cvičení šlo fajn a já byla ráda, že jsem to zvládla. :) Akorát jsem si občas místo "Cítím podporu" říkala spíš "I am strong = jsem silná". :D

SOBOTA • 20. 8. 2016 • {I am capable!}

V sobotu, tedy sedmý den, krásně svítilo sluníčko a já zase byla tou neunavenou holkou, zapálenou pro jógu. Takže moje teorie se potvrdila, pokud nejsem unavená, mám z téhle výzvy radost. :) A vzhledem k tomu, že jsem si byla dopoledne koupit nové legíny a sportovní podprdu, byla moje motivace 2x taková. Díky tomu jsem si ještě navíc zacvičila jedno video s názvem yoga stretch, které mi pomohlo na zbytek těla, na které nebyl 7. den zaměřený. Jen štěstí, že mám tak hodného přítele a ten mi ráno namasíroval záda. Celou noc jsem na ně totiž umírala. Sobotní mantra? "Jsem schopná!"
Mimochodem... pozice stromu mi opravdu nejde! :D Pořád přepadávám. :D


NEDĚLE • 21. 8. 2016 • {I choose!}

Když nadešel osmý den, měla jsem trošku lenošivou, ale ke konci posledního dílu Hunger Games, který jsem si pustila ze záznamu, a upřímně, moc jsem ho nevnímala, jsem se rozhodla se zvednout a jít na to. Poznatek za všechny ty dny? NUTNĚ potřebuju novou podložku, protože tahle krátká na aerobik opravdu nestačí a na koberci mi hrozně kloužou chodidla. Docela blbý, když se potřebujete zapřít a nenatáhnout si sval. ;)

Jinak mě osmička docela překvapila. Nebylo to vůbec náročné, spíš jen protahovací a Adrien dokonce použila ke cvičení polštář, na který jsem si mohla na chvilku lehnout. Takové cvíčo by mě bavilo vždycky. :D

Tím uzavírám dnešní článek a budu se na Vás těšit s pokračováním zase za několik dní. :)

 


Když výletíme - Hazmburk

20. srpna 2016 v 16:49 | Ams* |  Photography
Od té doby, co začalo být alespoň trošku teplo, jsme začali výletit po okolí i dál. Byli jsme v Jetřichovicích na Mariině vyhlídce a v Dolském mlýnu, vylezli jsme si na Varhošť, prošli se na Mostnou horu a zpátky a naposledy jsme byli na Hazmburku při úžasném podvečerním sluníčku. Bohužel, úplně ze všech výletů fotky nemám, ale rozhodla jsem se s Vámi podělit alespoň o ty z Hazmburku. Jetřichovice a fotky z dvolené v Mariánských Lázních pak přijdou v jiných článcích, protože tam mám fotek opravdu hodně. :) A jen upozornění - bylo to foceno na telefon. :)

Hazmburk ↓


Více v celém článku :)



YOGA CAMP • 2016

17. srpna 2016 v 19:43 | Ams* |  Yoga Camp 2016
17. srpna 2016


CO JE TO YOGA CAMP?
Yoga Camp je cvičební a duševní program, který vymyslela a natočila Adriene na svůj kanál Yogawithadrien. A proč o tom píšu?

Původním záměrem Adriene byla jakási "novoroční třicetidenní výzva", která byla zahájena 1. 1. 2016. Avšak vzhledem k tomu, že jsem se až v sobotu dozvěděla, že něco takového vůbec existuje, tak jsem to prošvihla... o více než 8 měsíců... No, nevadí! Proč? Protože úžasnou věcí na této výzvě je, že se dá začít opravdu kdykoliv. A tak jsem v neděli 14. 8. 2016 začala, a i přes to že jsem si myslela, že už v pondělí to nedodržím, tak zatím odolávám už čtvrtý den. A věřte mi nebo ne, ale to je pro mě zázrak, protože já nikdy předtím nebyla schopná dodržet každodenní cvičební programy. Dokonce i to moje protahování zad mi vydrželo maximálně 10 dní vkuse… což mě trošku štve, protože už jsem začínala cítit, že bolesti mých zad ustupují.

Ale abychom se dostali k tomu Yoga Campu... rozklikněte celý článek. :)



Kam dál