Říjen 2010

Last Stand - Kapitola 1.

30. října 2010 v 2:13 | Ams* |  Last Stand

Jsem zpátky s povídkou, kterou jsem slíbila jedné holčině, na které mi neuvěřitelně záleží. Chloe. Chloe, kdybys neřekla, že si to určitě přečteš, ani bych se neobtěžovala psát to. Nemělo by cenu, to pro někoho jiného psát. Původně jsem to chtěla udělat jako jednokapitolovou povídku, ale jak užje u mě zvykem, nějak se mi to protáhlo. Zatím je to tedy první kapitola. Nevím, kolik jich bude. Jestli pouhé 2 nebo 5. Nemám tušení. Ale jediná důležitá věc je, že tohle celé je věnované tobě, Chloe. Snad se ti bude líbit. :) ♥

Last Stand
Chapter: 1
Dedicated to: Chloe
Pairing: Alex Riley/Mike Mizanin. Slash, pokud to nemáte rádi, ani to nečtěte.
Song: Adelitas Way - Last Stand


Už je to nějaký ten čas od doby, kdy mě přijali do WWE jako nového wrestlera. Tenkrát jsem se hodně nadřel, nikdy jsem nezažil nic těžšího, než se probojovat právě sem. Ale v den, kdy jsem vyhrál 2. sezónu NXT a stal se tak novou "Break up Star" jsem oslavoval hodně dlouho do noci...
Mé jméno je Alex Riley.
Je to již tak dlouho, že bych si ani nevzpoměl na mé první krůčky v této společnosti, kdyby nevedly k osobě, kterou miluji z celého srdce. Ale vezměme to od začátku.
Již nějakou dobu jsem bydlel v menším domě, ačkoliv jsem tam bydlel sám. Pořádný vztah jsem neměl od střední školy, s holkami jsem to moc neuměl, a tak jedinou věcí v mém životě se stal trénink. Léta jsem čekal, než budu připravený a pak to přišlo. WWE, největší světová wrestlingová společnost, hledala nové tváře do nové show NXT, která měla být jako soutěž. Ten, kdo vyhraje se stane novou "Break up Star", no, prostě bude automaticky přijat do jedné ze show, Raw, nebo SmackDown. Ihned mi došlo, že tohle je možná jediná šance, jak se proslavit a žít svůj sen, kterému se ostatní opovažují říkat práce. Podíval jsem se tedy na datum konání a radši si ho rychle zapsal.
"Tohle nesmím promarnit." Zašeptal jsem.
Neříkám, že jsem v Den "D" nebyl nervózní. Byl, a jak moc. Ale copak se mi někdo mohl divit? Má kariéra visela na vlásku. 'Co, když nejsem tak dobrej?' Tato věta mi zněla v hlavě stále dokola. Vše se stalo ještě mnohem napínavější ve chvíli, kdy rozhodnutí zůstalo pouze na jednom člověku, protože hlasy od ostatních byly vyrovnané. Nakonec mě tam však pustili s tím, že chtějí vidět, co dokážu.
Netrvalo dlouho a přišla mi obálka s instrukcemi. Kdy a hlavně co si mám zbalit. Jak dlouho budu mimo domov, kde bude můj hotel a to nejhlavnější, kdo bude mým pro.
Pro byl jeden z profesionálních wrestlerů, kterého Vám přidělili, aby vám dělal mentora. Trénoval s vámi tvrdě a vedl vás prohrou i vítězstvím. Pomáhal Vám překonávat všechny překážky, a že jich nebylo málo. V NXT si nikdy nemůžete být jisti, na čem jste.
V den odletu bylo všechno až moc chaotické na to, abych si ho nějak dobře pamatoval. Jediné, co jsem věděl bylo, že na mě můj pro bude čekat už na letišti. Samozdřejmě bych to nebyl já, kdybych neměl to štěstí a můj let nebyl odložen o dvě hodiny.
"Pro ze mě nebude mít moc radost..." problesklo mi v hlavě. Byl jsem z toho setkání hrozně nervózní a odložení letu to jen prohloubilo. Nechci se mu zprotivit ještě před tím, než mě uvidí. Byl totiž pro již v první sezóně NXT. Tehdy měl Daniela Bryana a že by spolu vycházeli, to se zrovna říci nedá.
Po dobu čekání a sezení v letadle jsem na to nemohl přestat myslet. O tom, že bych třeba usnul, jsem si mohl nechat zdát. Nevydržel jsem ani klidně sedět, na tož abych klidně pololežel. Pořád jsem sledoval hodinky. Slečna, která seděla vedle mě ze mě musela být taky dost nervózní. To byla ale ta poslední věc, která mne tížila.
Konečně jsem dorazil na letiště, vyzvedl si kufry, pořádně se nadechl a v zápětí vydechl, abych se uklidnil. Je to tady. Dal jsem si dobrý pozor, abych ze dveří dělících cestující od jejich rodin, přátel, zaměstnavatelů, nebo v mém případě mentora, vyšel pravou nohou. Ani jsem se nemusel podívat na cedulku, stačil pohled k hloučku fanynek sesypaných okolo jednoho muže. Ten se jim ochotně podepisoval a fotil se s nimi. To mě děsilo ještě víc. Zamířil jsem tedy k němu.
"Ehm..." Odkašlal jsem si, abych odtrhl jeho pozornost od fanynek. V zápětí jsem toho však litoval... To jsem se zase jednou ukázal jako arogantní (s prominutím) blbeček.
"Ahoj. Ty musíš být Alex, že?" promluvil na mě mentor. Znělo to až překvapivě mile. To jsem rozhodně nečekal.
"Jo, ahoj, to...to jsem já" proboha vzchop se! Chováš se jako totální středoškolský pako, než jako tvrdej wrestler!
"Těší mě, já jsem Mike Mizanin. Předpokládám, že ti poslali jenom moje ringové jméno "The Miz", ale tak mi tady nikdo neříká. Jsem prostě Mike."
"Ahoj Miku", konečně něco, co neznělo nuceně.
Najednou se Mike zadíval za mě. Nechápal jsem, proč se tak směje.
"Čemu se tak směješ?"
"To se sem jako stěhuješ, nebo co? Já sice jsem docela šampónek a vidím, že ty asi taky, ale 3 kufry? Vždyť sem jedeš na 5 dní!" Smál se dál.
"Já za to nemůžu, neměl jsem ani tušení, co si vzít a nechtěl jsem, aby mi něco chybělo." Vysvětlil jsem a zatvářil se smutně.
"No, stane se. Ukaž vezmu ti to." a jeden kufr mi vytrhl z ruky.
"Děkuju."
"Není zač, auto máme támhle na parkovišti. Po cestě ti vysvětlím, co a jak. A neklepej se tak, chápu, že je to stresující, ale tyhle situace teď budeš muset zvládat, tak snad abys začal trénovat." Dořekl a mile se usmál. Nakonec to snad nebude takový bručoun, jako jsem se obával.


"Nebudeš to teď mít jednoduché." začal Mike konverzaci ihned, jak jsme nastartovali auto.
"S tím jsem počítal, ani doteď to nebyla procházka růžovým sadem." prohodil jsem nazpět.
"Já vím, ale ty to budeš mít ještě těžší, než ostatní."
"Co tím myslíš?"
"Myslím tím, že bohužel pro tebe, jsem tvým pro já. Mohl jsi sice skončit i hůř, třeba s Williamem Regallem, ale taky nejsem zrovna nejlepší volbou."
"Proč myslíš? Přijdeš mi v pohodě. Nechápu, jak s tebou nemohl Daniel Bryan vycházet, musí to bejt pěknej blbeček."
Mike se zasmál.
"Copak nevíš, že celý wrestling je sehraný? Že je to všechno jenom předem připravené divadýlko? Kluku, co ty tady děláš?"
"To vím, samozdřejmě." opravdu jsem tohle věděl, zase tak špatně na tom nejsem. "Ale myslel jsem, že v NXT se to týká jen něčeho. Myslím, že třeba Pro spolu s jejich Rookies vycházejí podle pravdy i na obrazovkách."
"Někteří ano, ale to mě zase dostává k tomu, co jsem ti chtěl říct. Já nejsem zrovna moc dobrá volba. Buď se mnou musíš vycházet anebo ne. Problém je v tom, že buď budeš spíš můj poskok, než rookie, anebo nebudeš můj poskok, ale budeme se na obrazovkávh už navždycky nenávidět. Každej hrajeme svou roli a tahle má "Awesome" role mi nic jiného nedovoluje. Vím, že je to na nic, ale nechávám ti volnout ruku. Rozhodni se, jak chceš."
"Zrovna mi to neulehčuješ..." rozhodil jsem rukama.
"Já vím." Lehce se zasmál. To už jsme ale přijížděli k hotelovému parkovišti.
Vyndali jsme kufry a Mike šel na recepci pro klíčky.
"Omlouvám se, Mary, že jsi tu kvůli nám musela čekat, ale letadlo mělo zpoždění."
"To je v pohodě, Miku. Byla jsem s Randym." odpověděla pohledná hubená zrzka.
"Tak to pak chápu, že ti to nevadilo." Zasmál se Mike a zákeřně na ní mrknul. Ona se jen zasmála a podala mu klíčky.
"Díky." Pronesl tiše Mike a zamířil k výtahu. Pomalu jsem šel za ním.
Při cestě patrem mi říkal, kde kdo bydlí.
"Tyhle 3 měsíce budeš bydlet se mnou, pokud ti to teda nevadí."
"Jasně, že ne." Odpověděl jsem jistě.
"Kufry si dej sem, hádám, že vybalit si budeš chtít až ráno a teď dáš akorát sprchu viď? Koupelna je támhle." Ukázal na koupelnu a s pochopením se usmál.
"To je přesně to, co potřebuju, díky." Upřímně, pro sprchu bych zabíjel. Ta cesta nebyla náročná, ta cesta byla jednoduše hrozná.
"Já půjdu trénovat a ty zatím přemýšlej, jaká bude tvoje role. Jestli poslíček, nebo egoista."
"Dobře," přitakal jsem.
"Jen nezapomeň, že první vstup do ringu určí veškerou tvou kariéru. Je jen málo lidí, kteří dokázali změnit názor fanoušků na ně. Pečlivě si vyber, jak chceš, aby tě lidé znali. Může to totiž být poslední volba, kterou v této branži uděláš." Promluvil na mě těsně před tím, než za sebou zavřel pokojové dveře. Myslím, že dnes v noci budu mít hodně věcí, o kterých budu přemýšlet...