Last Stand

Last Stand - Kapitola 2.

4. listopadu 2010 v 22:06 | Ams*

Takže tohle je možná poslední kapitola, možná ne. Je jen na vás, jestli chcete, abych pokračovala (i když nemám tušení jak), a nebo jestli mám začít nějakou novou? :) Tentokrát by to byl asi jiný pár (pravděpodobně Randy Orton/John Cena) a bylo by to z prostředí, kdy by již spolu nějakou dobu byli :) A nebo... mam pro vás ještě jednu možnost, zeptám se jedné skvělé Americké spisovatelky, jestli můžu začít překládat její FF "Preparations", která je mimochodem naprosto úžasná (Tess může vyprávět, že Honey? :)) Héééj právě mi tu brácha hraje "I made It" v anglickym rádiu i s věnováním Pro mě. Thank you Julian! ♥

Ale zpět k tématu. Vyberte si, co chcete. :) A tady je díl. Užijte si ho :)

Last Stand
Chapter: 2
Dedicated to: Chloe, Tess
Pairing: Alex Riley/Mike Mizanin. Slash, pokud ho nemáte rádi, ani to nečtěte.
Song: Stejný jako minule :) Adelitas Way, Closer to you. :)


"Jen nezapomeň, že první vstup do ringu určí veškerou tvou kariéru. Je jen málo lidí, kteří dokázali změnit názor lidí na ně. Pečlivě si vyber, jak chceš, aby tě lidé znali. Může to totiž být poslední volba, kterou v této branži uděláš." Promluvil na mě těsně před tím, než za sebou zavřel pokojové dveře. Myslím, že dnes v noci budu mít hodně věcí, o kterých budu přemýšlet...

Nepletl jsem se. Už bylo skoro ráno a svítalo, když jsem konečně usnul. Celou noc jsem přemýšlel, problém byl ale v tom, že o úplně jiných věcech. O věcech, které se mi ani trochu nelíbily. O tom, jak se Mike mile chová, o tom, jakou má tvář, o tom jeho úsměvu a v neposlední řadě o tom, že spal ihned vedle mě a tiše, spokojeně oddechoval. Tohle se mi ještě nikdy nestalo.


"Ty ještě spíš? Lex, vstávej, dneškem začíná trénink." Trhl jsem sebou a prudce otevřel oči. Nad sebou jsem uviděl Mikův milý výraz.
"Jak jsi mi to řekl?"
"Ehm... Lex, ale jestli ti to vadí, tak to říkat nebudu. Jenom mi to přišlo lepší než Alex. Alex ti musí říkat každý..." zazubil se.
"Ne, to je dobrý. Klidně mi říkej Lex. Jsem na to zvyklý, říkával mi tak táta, když jsme trénovali... Jen mě to trochu zaskočilo."
"Vypadáš, jako bys celou noc nespal. Takový kruhy pod očima jsem neviděl už dlouho. Cos vyváděl?"
"No, přemýšlel jsem." Nebyla to úplná lež, já vážně přemýšlel, i když asi trošku jinak, než si Mike právě domyslel.
"A jak jsi se rozhodl? Jakjsem řekl, pochopím, když budeš chtít být proti mně." odpověděl s naprosto klidným výrazem, avšak já v jeho očích uviděl naději. Byla tam jen na zlomek vteřiny, ale přísahám, že byla. Jakoby doufal, že jednou bude moct hrát i toho dobrého. Zároveň jsem v nich viděl i pochopení, nikdy by mě do ničeho nenutil. Nechal mi naprosto volnou cestu. A v tu chvíli jsem měl roli jasnou.
"Budu na tvojí straně."
"Opravdu, Lex? Já..." přerušil jsem ho dřív, než stihl tu větu doříct.
"Opravdu. Myslím, že spolu vycházíme dobře, takže se s tebou nechci "prát" ani v ringu. To by mi vadilo. Neptej se proč a hlavně mi nezačni vykládat, že tohle musím zvládat, protože já to zvládám. Ale když mám na výběr, vyberu si."
"Dobře, k tomu už nemám co dodat." Zasmál se a pokračoval: "Upřímně jsi mě překvapil. Netušil jsem, že to budeš mít takhle rozhodnutý. Já bych to asi nedokázal."
"Já taky nečekal, že o tobě budu přemýšlet celou noc..." zamumlal jsem.
"Říkal jsi něco, Lexi?"
"Ne, nic, Miku. Jen se nemůžu zbavit jedný písničky..." to bylo o fous. Příště si musím dát lepší pozor.
"Fajn, tak se dej do pořádku, popadni věci, za půl hodiny jsem zpátky a jdeme trénovat."
"Rozkaz, šéfe!" zazubil jsem se pro změnu já, vzal si věci a zamířil přímo k luxusní koupelně.
Luxusní proto, že takhle velkou koupelnu jsem dlouho neviděl. První věcí, kterou jste spatřili ihned po otevření dveří, bylo umyvadlo. Přesněji řečeno dvě umyvadla, s velkými zrcadly. Místo rámu zrcadel jste uviděli nápadné žárovky, pravidelně poskládané do obdélníku, vypadalo to jako z Hollywoodských maskéren, až na to, že ještě mnohem lépe. Tyhle jsem totiž viděl naživo. Vedle dveří u stěny byla velká vana. Co, velká, obrovská. Sem by se vešel celý náš fotbalový klub ze střední i s roztleskávačkami. Po stranách byly masážní trysky a včera jsem dokonce zjistil, že vana funguje i jako vířivka. Na takovýhle luxus bych si rychle zvyknul.
Probral jsem se již zdruhého šoku a rychle si vyčistil zuby, nageloval vlasy a oblékl se. V neposlední řadě jsem si připravil tašku s věcmi, co jsem vždy nosil, když jsem chodíval s tátou na tréninky. Snad mi nebude nic chybět.
"Tak co, jsi ready?" ozval se Mikův hlas ode dveří.
"Jasně.." popadl jsem tašku, klíčky od pokoje a pečlivě zamknul dveře. Celou cestu jsem šel za ním a sledoval ho. Stále jsem nepřestal přemýšlet nad tím, co se to stalo minulou noc. Ryhle jsem zatřepal hlavou a snažil se soustředit na cestu. Moc mi to však nešlo.
Netrvalo dlouho a došli jsme na místo. Takhle velké tréningové centrum jsem ještě neviděl. Bylo tu snad 10 ringů a spousty dalšího (dost potřebného) harampádí. Z počátečního šoku mne probral až Mike mávající mi rukou před očima.
"Tak jdem na to?"
"Určitě." A začali jsme trénovat. Vyvsětloval mi toho hodně. Třeba jak se postavit, když na mně bude chtít Randy Orton vyzkoušet jeho RKO. Pak se přešlo k praxi. Postavil jsem se do jednoho rohu, on do druhého a kývl na mě na znamení začátku zápasu. Bylo to pro mě znamení, že se mám rozeběhnout, avšak než jsem stihl zareagovat, Mike mě pěkně uzemnil.
"Lekce č. 1. Nikdy nebuď zbrklej. Protože se ti to jinak vždycky vymstí. Zkusíme to znovu." varoval mne a znovu si stoupl na svoje místo.
Tentokrát jsem si dal větší pozor, ale Mike se do mě pustil tak prudce, že jsem si ani nevšiml jak, ale ihned jsem dostal pěstí do obličeje. Hlava se mi pěkně zamotala, ale nechtěl jsem to dát znát, proto jsem odvrátil obličej. To, ale zjevně nebyl ten nejlepší nápad. Jako znenadání mi přilétla rána do zad, která mne odhodila přímo na lana.
"Lekce č. 2. Nikdy se k nikomu neotáčej zády. To je vlastně asi ta nejdůležitější rada, kterou ti můžu dát. Znovu." Řekl Mike a už netrpělivě klepal nohou, abych vstal. Tohle bude ještě dlouhé.

Nemám ani tušení, jak dlouho jsme opakovali začátky zápasů, ale míň než 100 krát to jistě nebylo.
"Lex, soustřeď se." Řekl již dost nervózní Mike.
"Miku, já už nemůžu." Snažil jsem se oddálit další příval ran, ale k ničemu mi to nebylo.
"Tak, jestli nezvládneš ani tohle, tak se rovnou zbal a leť domů." Neznělo to hezky, ale zřejmě měl pravdu. Tohle musím zvládnout.
Pokýval na náznak dalšího zápasu. Snažil jsem se vybavit si všechna pravidla a rady, které mi během dneška řekl. Chtěl jsem to dokázat. Nějakou dobu se mi dařilo. Jenže ve chvíli, kdy mě Mike chytil pod krkem se mi zamotala hlava. Snažil jsem se stále odporovat, ale už to nešlo. Zničeho nic jsem vzdal všechen odpor vůči Mikovu sevření. Tomu se to ihned nezdálo, proto stisk povolil a já se zhroutil do jeho náručí.
"Lexi, jsi v pohodě? Lexi, no tak, řekni něco, jsi v pořádku? Co se stalo? Lexi..." začal mne plácat po obličeji. Po chvilce jsem se probudil. Viděl jsem jeho zmatený a starostlivý výraz.
"Lex, konečně. Jsi v pořádku? Co se stalo?" ptal se hned.
"Mi...Miku. Přines mi p-prosím vodu..." zazněla tichá prosba.
"Dobře, hned jsem zpátky. Jen lež a nesnaž se zvedat!" přikázal mi a opravdu, za chvilku byl zpátky s lahví vody. Lehce mi nadzvedl hlavu a lahev mi přidržel u rtů. Pomalu jsem se napil a konečně se pořádně nadechnul.
"Co se stalo?" v Mikově hlase se stále ozývaly obavy.
"Nevím, prostě se mi zamotala hlava a najednou už jsem neměl sílu odporovat... Víc si nepamatuji. Promiň Miku, já vím, jsem střevo, zase jsem to nedokázal, ale j..." nenechal mě domluvit.
"Ne, Lex, byla to moje chyba. Říkal jsi, že už nemůžeš a já dělal, jako bych to neslyšel. Omlouvám se, od teď si dáme větší pozor a půjdeme na to pomaleji. Prostě jsem si neuvědomil, že ještě nejsi zvyklý na takový trénink jako mám já." omlouval se mi hnědooký kluk. Právě v tuto chvíli vypadal spíše jako malý kluk, co se jednoduše bojí. Celá maska, kterou měl při tréninku z něj jakoby spadla a byl tu zase ten starý Mike, Mike, kterého miluju.
Pamatuji si, že v ten okamžik jsem byl neuvěřitelně šokován tím, co jsem si uvědomil. Rozum tomu nechtěl věřit, ale srdce si stále mlelo svou.
"Pojď, půjdeme na pokoj, potřebuješ si odpočinout." řekl a pomohl mi vstát. Nohy mě však ještě nechtěly udržet. Naštěstí, mě Mike chytil okolo pasu a udržel. V tu chvíli jsem mu byl tak neuvěřitelně blízko. Mé rty byly maximálně tři centimetry od těch jeho. Ta touha... Touha přerušit tu mezeru a dotknout se jich byla spalující. Ani jsem si neuvědomoval, že se k němu pomalu přibližuji. Bylo toho na mě v tu chvíli zkrátka moc a já nevnímal nic jiného, než jeho zrychlený dech. Udělal jsem to. Mezera byla pryč a naše prokrvené rty se spojily v jedny. Když jsem si uvědomil, co dělám, odtáhl jsem se a zalapal po dechu.
"Miku, p-promiň. J-já netuším, co... co jsem to udělal. Omlouvám se... J..."
Mike mne však nenechal domluvit a tentokrát to byl on, kdo naše rty spojil a já mu polibky opětoval. Po nějaké době se odtáhl.
"Už jsem se bál, že to neuděláš. Bál jsem se, že jsi na holky." pověděl zadýchaně.
"Já jsem byl... původně..." odpověděl jsem trochu roztřeseným hlasem.
"A teď už nejsi?"
"Právě teď nevím ani, jak se jmenuju, natož abych věděl jestli chci holky. Ale jedno vím jistě. Ty holka nejsi, a já to chci cítit znovu."
"Tak neváhej a polib mě, Lex..."

Last Stand - Kapitola 1.

30. října 2010 v 2:13 | Ams*

Jsem zpátky s povídkou, kterou jsem slíbila jedné holčině, na které mi neuvěřitelně záleží. Chloe. Chloe, kdybys neřekla, že si to určitě přečteš, ani bych se neobtěžovala psát to. Nemělo by cenu, to pro někoho jiného psát. Původně jsem to chtěla udělat jako jednokapitolovou povídku, ale jak užje u mě zvykem, nějak se mi to protáhlo. Zatím je to tedy první kapitola. Nevím, kolik jich bude. Jestli pouhé 2 nebo 5. Nemám tušení. Ale jediná důležitá věc je, že tohle celé je věnované tobě, Chloe. Snad se ti bude líbit. :) ♥

Last Stand
Chapter: 1
Dedicated to: Chloe
Pairing: Alex Riley/Mike Mizanin. Slash, pokud to nemáte rádi, ani to nečtěte.
Song: Adelitas Way - Last Stand


Už je to nějaký ten čas od doby, kdy mě přijali do WWE jako nového wrestlera. Tenkrát jsem se hodně nadřel, nikdy jsem nezažil nic těžšího, než se probojovat právě sem. Ale v den, kdy jsem vyhrál 2. sezónu NXT a stal se tak novou "Break up Star" jsem oslavoval hodně dlouho do noci...
Mé jméno je Alex Riley.
Je to již tak dlouho, že bych si ani nevzpoměl na mé první krůčky v této společnosti, kdyby nevedly k osobě, kterou miluji z celého srdce. Ale vezměme to od začátku.
Již nějakou dobu jsem bydlel v menším domě, ačkoliv jsem tam bydlel sám. Pořádný vztah jsem neměl od střední školy, s holkami jsem to moc neuměl, a tak jedinou věcí v mém životě se stal trénink. Léta jsem čekal, než budu připravený a pak to přišlo. WWE, největší světová wrestlingová společnost, hledala nové tváře do nové show NXT, která měla být jako soutěž. Ten, kdo vyhraje se stane novou "Break up Star", no, prostě bude automaticky přijat do jedné ze show, Raw, nebo SmackDown. Ihned mi došlo, že tohle je možná jediná šance, jak se proslavit a žít svůj sen, kterému se ostatní opovažují říkat práce. Podíval jsem se tedy na datum konání a radši si ho rychle zapsal.
"Tohle nesmím promarnit." Zašeptal jsem.
Neříkám, že jsem v Den "D" nebyl nervózní. Byl, a jak moc. Ale copak se mi někdo mohl divit? Má kariéra visela na vlásku. 'Co, když nejsem tak dobrej?' Tato věta mi zněla v hlavě stále dokola. Vše se stalo ještě mnohem napínavější ve chvíli, kdy rozhodnutí zůstalo pouze na jednom člověku, protože hlasy od ostatních byly vyrovnané. Nakonec mě tam však pustili s tím, že chtějí vidět, co dokážu.
Netrvalo dlouho a přišla mi obálka s instrukcemi. Kdy a hlavně co si mám zbalit. Jak dlouho budu mimo domov, kde bude můj hotel a to nejhlavnější, kdo bude mým pro.
Pro byl jeden z profesionálních wrestlerů, kterého Vám přidělili, aby vám dělal mentora. Trénoval s vámi tvrdě a vedl vás prohrou i vítězstvím. Pomáhal Vám překonávat všechny překážky, a že jich nebylo málo. V NXT si nikdy nemůžete být jisti, na čem jste.
V den odletu bylo všechno až moc chaotické na to, abych si ho nějak dobře pamatoval. Jediné, co jsem věděl bylo, že na mě můj pro bude čekat už na letišti. Samozdřejmě bych to nebyl já, kdybych neměl to štěstí a můj let nebyl odložen o dvě hodiny.
"Pro ze mě nebude mít moc radost..." problesklo mi v hlavě. Byl jsem z toho setkání hrozně nervózní a odložení letu to jen prohloubilo. Nechci se mu zprotivit ještě před tím, než mě uvidí. Byl totiž pro již v první sezóně NXT. Tehdy měl Daniela Bryana a že by spolu vycházeli, to se zrovna říci nedá.
Po dobu čekání a sezení v letadle jsem na to nemohl přestat myslet. O tom, že bych třeba usnul, jsem si mohl nechat zdát. Nevydržel jsem ani klidně sedět, na tož abych klidně pololežel. Pořád jsem sledoval hodinky. Slečna, která seděla vedle mě ze mě musela být taky dost nervózní. To byla ale ta poslední věc, která mne tížila.
Konečně jsem dorazil na letiště, vyzvedl si kufry, pořádně se nadechl a v zápětí vydechl, abych se uklidnil. Je to tady. Dal jsem si dobrý pozor, abych ze dveří dělících cestující od jejich rodin, přátel, zaměstnavatelů, nebo v mém případě mentora, vyšel pravou nohou. Ani jsem se nemusel podívat na cedulku, stačil pohled k hloučku fanynek sesypaných okolo jednoho muže. Ten se jim ochotně podepisoval a fotil se s nimi. To mě děsilo ještě víc. Zamířil jsem tedy k němu.
"Ehm..." Odkašlal jsem si, abych odtrhl jeho pozornost od fanynek. V zápětí jsem toho však litoval... To jsem se zase jednou ukázal jako arogantní (s prominutím) blbeček.
"Ahoj. Ty musíš být Alex, že?" promluvil na mě mentor. Znělo to až překvapivě mile. To jsem rozhodně nečekal.
"Jo, ahoj, to...to jsem já" proboha vzchop se! Chováš se jako totální středoškolský pako, než jako tvrdej wrestler!
"Těší mě, já jsem Mike Mizanin. Předpokládám, že ti poslali jenom moje ringové jméno "The Miz", ale tak mi tady nikdo neříká. Jsem prostě Mike."
"Ahoj Miku", konečně něco, co neznělo nuceně.
Najednou se Mike zadíval za mě. Nechápal jsem, proč se tak směje.
"Čemu se tak směješ?"
"To se sem jako stěhuješ, nebo co? Já sice jsem docela šampónek a vidím, že ty asi taky, ale 3 kufry? Vždyť sem jedeš na 5 dní!" Smál se dál.
"Já za to nemůžu, neměl jsem ani tušení, co si vzít a nechtěl jsem, aby mi něco chybělo." Vysvětlil jsem a zatvářil se smutně.
"No, stane se. Ukaž vezmu ti to." a jeden kufr mi vytrhl z ruky.
"Děkuju."
"Není zač, auto máme támhle na parkovišti. Po cestě ti vysvětlím, co a jak. A neklepej se tak, chápu, že je to stresující, ale tyhle situace teď budeš muset zvládat, tak snad abys začal trénovat." Dořekl a mile se usmál. Nakonec to snad nebude takový bručoun, jako jsem se obával.


"Nebudeš to teď mít jednoduché." začal Mike konverzaci ihned, jak jsme nastartovali auto.
"S tím jsem počítal, ani doteď to nebyla procházka růžovým sadem." prohodil jsem nazpět.
"Já vím, ale ty to budeš mít ještě těžší, než ostatní."
"Co tím myslíš?"
"Myslím tím, že bohužel pro tebe, jsem tvým pro já. Mohl jsi sice skončit i hůř, třeba s Williamem Regallem, ale taky nejsem zrovna nejlepší volbou."
"Proč myslíš? Přijdeš mi v pohodě. Nechápu, jak s tebou nemohl Daniel Bryan vycházet, musí to bejt pěknej blbeček."
Mike se zasmál.
"Copak nevíš, že celý wrestling je sehraný? Že je to všechno jenom předem připravené divadýlko? Kluku, co ty tady děláš?"
"To vím, samozdřejmě." opravdu jsem tohle věděl, zase tak špatně na tom nejsem. "Ale myslel jsem, že v NXT se to týká jen něčeho. Myslím, že třeba Pro spolu s jejich Rookies vycházejí podle pravdy i na obrazovkách."
"Někteří ano, ale to mě zase dostává k tomu, co jsem ti chtěl říct. Já nejsem zrovna moc dobrá volba. Buď se mnou musíš vycházet anebo ne. Problém je v tom, že buď budeš spíš můj poskok, než rookie, anebo nebudeš můj poskok, ale budeme se na obrazovkávh už navždycky nenávidět. Každej hrajeme svou roli a tahle má "Awesome" role mi nic jiného nedovoluje. Vím, že je to na nic, ale nechávám ti volnout ruku. Rozhodni se, jak chceš."
"Zrovna mi to neulehčuješ..." rozhodil jsem rukama.
"Já vím." Lehce se zasmál. To už jsme ale přijížděli k hotelovému parkovišti.
Vyndali jsme kufry a Mike šel na recepci pro klíčky.
"Omlouvám se, Mary, že jsi tu kvůli nám musela čekat, ale letadlo mělo zpoždění."
"To je v pohodě, Miku. Byla jsem s Randym." odpověděla pohledná hubená zrzka.
"Tak to pak chápu, že ti to nevadilo." Zasmál se Mike a zákeřně na ní mrknul. Ona se jen zasmála a podala mu klíčky.
"Díky." Pronesl tiše Mike a zamířil k výtahu. Pomalu jsem šel za ním.
Při cestě patrem mi říkal, kde kdo bydlí.
"Tyhle 3 měsíce budeš bydlet se mnou, pokud ti to teda nevadí."
"Jasně, že ne." Odpověděl jsem jistě.
"Kufry si dej sem, hádám, že vybalit si budeš chtít až ráno a teď dáš akorát sprchu viď? Koupelna je támhle." Ukázal na koupelnu a s pochopením se usmál.
"To je přesně to, co potřebuju, díky." Upřímně, pro sprchu bych zabíjel. Ta cesta nebyla náročná, ta cesta byla jednoduše hrozná.
"Já půjdu trénovat a ty zatím přemýšlej, jaká bude tvoje role. Jestli poslíček, nebo egoista."
"Dobře," přitakal jsem.
"Jen nezapomeň, že první vstup do ringu určí veškerou tvou kariéru. Je jen málo lidí, kteří dokázali změnit názor fanoušků na ně. Pečlivě si vyber, jak chceš, aby tě lidé znali. Může to totiž být poslední volba, kterou v této branži uděláš." Promluvil na mě těsně před tím, než za sebou zavřel pokojové dveře. Myslím, že dnes v noci budu mít hodně věcí, o kterých budu přemýšlet...
 
 

Reklama